Můj Izrael 9

Dlouhé sluneční paprsky prosvítající otevřeným oknem se nám vrtaly pod kůži a ve světle slunce to slušelo i pavoukovi spouštějícímu se z lustru.

Když slunce zalilo celý pokoj, vypravili jsme se ke speciálnímu tunelu, kterým se dá projít do arabské části Jeruzaléma, kde se nacházejí dvě slavné mešity a kde má být podle Bible postaven nový židovský chrám. Trochu problém je, že do tunelu pouštějí lidi jen hodinu denně – a když jsme přišli, spatřili jsme velmi dlouhou frontu lidí, která se takřka nehýbala, a vůbec tedy nebylo jisté, že se všichni ve vymezeném čase na místo dostanou.
Přehodnotili jsme plán a vypravili se na horu Golgota v Jeruzalémě, kde byl podle Bible ukřižován Ježíš. Na místě lidé vystavili chrám a bylo pro nás překvapivé, že stojí doslova pár metrů od muslimské modlitebny. Při cestě do jednotlivých budov se tak míchali muslimové s křesťany a všichni byli v klidu. To je také jedna z věcí, která mne na Jeruzalémě upoutává – že jsou zde tolik rozliční lidé – Arabové, Židé, Arménci, křesťané, muslimové ad. taaak v klidu... Ne všude je to takové jako v Jeruzalémě, tady jim to zvláštně funguje.
V chrámu na Golgotě se pro dav takřka nedalo chodit a přijeli sem lidé z celého světa, mohli jste tu potkat Afričany i Číňany. Bylo to každopádně zajímavé. Při posouvání se směrem prohlídky za mnou ševelili Poláci a na manžela kašlal nachlazený Rus. Zjistili jsme, že se blížíme k jakési zlatem zdobené díře, do které lidé po jednom vsouvají ruku, aby se mohli dotknout nějaké skály z Ježíšovy doby. Spousta lidí v chrámu klečela, hladila zem a uctívala různé předměty a mne napadalo, že toto rozhodně není podle Ježíšova učení, ve kterém se uctívá Bůh, a ne věci.
Ulevilo se nám, když jsme chrám naplněný k prasknutí opustili a potulovali se pak ještě chvíli městem. Židé opět slavili svou Chanuku, svátek světel, a dnes si k tomu nafoukli spoustu balónků a vesele u hradeb tancovali. Dali jsme si opět plněnou placku a vypravili se pro pár potravin, asi až pátý obchod byl označen cenami. Vzduchem se linula vůně turecké kávy, kterou místní s oblibou pijí a po cestě jsem si pěkně popovídala rusky s mladou ženou, která mi mj. vysvětlila, že se zde ve škole učí kromě hebrejštiny a angličtiny i ruštinu.
Den se chýlil ke konci a my pomalu mysleli na to, že se blíží náš odlet. Ale ještě máme tři dny! Jaké asi budou oslavy Silvestra a Nového roku na tomto místě? Když jsme to zjistili, byli jsme překvapeni...