Pátek 5. června 2020, svátek má Dobroslav
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 5. června 2020 Dobroslav

Můj Izrael 3

21. 02. 2020 8:47:59
Jednoho dne k nám darem od milých lidí přišly letenky, zajištěné ubytování a trocha peněz na život v Izraeli. A tak jsme s manželem sbalili pár věcí a do Izraele vyrazili.

V noci mne vzbudily zvuky připomínající přesun tanků. Byla to však jen pokažená klimatizace, kterou jsme přitápěli – bojuje se o pár kilometrů dál. Okny opět prosvítalo slunce a my se rozhodli projít starou část města Jeruzalém, najít poštu a autobusové nádraží.

Jelikož jsou zde nápisy na většině obchodů a firem jen v arabštině a hebrejštině, nebývá pro cizince orientace vždy jednoduchá a i my trochu bloudili. Přestože jsme měli na sobě nenápadné oblečení a zakryté ruce i nohy, jak žádá místní nepsaný zákon, několik Židů nás odsoudilo a křičelo na nás. Naše džíny zde vůbec nebyly v kursu. Všimla jsem si, že ortodoxní Židé velmi rychle chodí, dokonce mi připadá, že čím ortodoxnější Žid, tím nabírá větší rychlost. Zajímalo by mne, kam pořád tak spěchají...

Byli jsme rádi, když jsme našli nádraží. Stálo tu v řadě několik odpočívajících autobusů a u jednotlivých stanovišť byla spousta lidí, ale nikde nevisel jediný jízdní řád. Po dotazu, kde lze řád nalézt, jsme dostali odpověđ, že řády zde prostě nejsou. Autobusy prý přijíždí na jednotlivá stanoviště cca co 15 minut, někdy ze zpožděním, ale každý se prý svého busu dočká.

Cestou na poštu jsme se zkusili radit s místními. Žádný z mužů nám spolehlivě neporadil a s oslovenými ženami se vůbec nedalo domluvit, prý mluví jen jazykem jidiš. Pochopili jsme, že se očekává, že s muži bude mluvit spíše muž, žena zde má méně významné postavení a sluší se tu, aby byla co nejméně nápadná. Nakonec jsme poštu s pomocí mapy našli a užívali si v uvozovkách příjemného chování poštovního úředníka. Ne všichni Židé jsou srdeční...

Protože jsme měli hlad, dali jsme si v bistru na tržnici jednoduché teplé minijídlo, falafel – smažené kuličky se salátem. Každý jsme dostali pět kuliček velikosti vánočních rumových kuliček a zaplatili za ně dohromady (plus za trochu salátu) cca sto šekelů – asi 650 kč. Aspoň, že to byly koule chutné.

V ulicích se intenzivně zpívalo, Židé právě mohutně slavili Chanuku – svátek světel. V prodejně s textilem jsem viděla šťastnou dívku, od hlavy až k patě černou, které maminka právě kupovala sukni černou jako noc. Alespoň, že doplňky zde některé ženy nosí barevné, a tak můžeme vidět na cestách černé ženy s červenými či béžovými kabelkami, rukavicemi či deštníky. Nejčastěji ale stejně zvolí černé doplňky. Z důvodu nenápadnosti se zde ženy nelíčí a k černým sukním nosí nepřitažlivé hutné boty bez podpatku, jakési botasky.

Je to tady vskutku jiný svět, lidé často nemají doma ani počítač, ani televizi, prý aby je to nesvádělo k hříchu. Na počítač se dá jít do specializovaného centra ve městě a Židé toho hojně využívají. Hlídat si vnitřní čistotu má určitě něco do sebe, stejně jako místní trend mít velký počet dětí v rodině. Aby děti nebyly sobecké, hodně si tady pomáhají a dělí se, v ulicích můžeme narazit na čtveřice, pětice či celé skupiny dětí, které jdou bez rodičů a drží se za ruce.

Blížil se Štědrý den, na který jsme naplánovali odjezd do Betléma, na místo narození Ježíše. Vyrazíme tedy na nádraží a pojedeme busem, který prostě zrovna přijede, rozhodli jsme se. Pokud se do něj oba dostaneme – tady vítězí první a přednost je dávána mužům. Ženy i často sedávají v zadní části autobusu, pokud vůbec někam jedou. Nu co, když tak mne manžel někde v Betlémě počká, domlouváme se. Nespěcháme...

Autor: Pavla Hermannová | pátek 21.2.2020 8:47 | karma článku: 16.45 | přečteno: 615x

Další články blogera

Pavla Hermannová

Můj Izrael 9

Dlouhé sluneční paprsky prosvítající otevřeným oknem se nám vrtaly pod kůži a ve světle slunce to slušelo i pavoukovi spouštějícímu se z lustru.

4.6.2020 v 9:13 | Karma článku: 7.64 | Přečteno: 176 | Diskuse

Pavla Hermannová

Můj Izrael 8

Je před námi další zvláštní izraelská sobota – šabat. Tentokrát poměrně chladná a deštivá. Uvidíme, co nám přinese...

18.5.2020 v 8:23 | Karma článku: 9.45 | Přečteno: 251 | Diskuse

Pavla Hermannová

Můj Izrael 7

Izrael je země vyvolená. Přijde čas a na Zem podle Bible sestoupí Ježíš a vezme s sebou ty, kteří jej přijali. Ježíš si vybral pro svůj návrat Olivovou horu. Chodit po Izraeli má specifickou atmosféru a půvab ve vichru i v dešti.

24.4.2020 v 10:07 | Karma článku: 13.61 | Přečteno: 305 | Diskuse

Pavla Hermannová

Můj Izrael 6

I v dešti to je v Izraeli zajímavé a čas zde lze prožít naprosto jedinečně. Využíváme každé možné hodiny k poznávání této osobité země a jsme vděčni za všechny její dary.

3.4.2020 v 10:53 | Karma článku: 11.39 | Přečteno: 253 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Pavla Hermannová

Můj Izrael 9

Dlouhé sluneční paprsky prosvítající otevřeným oknem se nám vrtaly pod kůži a ve světle slunce to slušelo i pavoukovi spouštějícímu se z lustru.

4.6.2020 v 9:13 | Karma článku: 7.64 | Přečteno: 176 | Diskuse

Gabriel Tkáč

Pojedeme letos k moři?

Kampak letos na dovču? Krásné pláže u moře vystřídá jihočeský rybník, malý penzion na Šumavě, vlastní chata? Toť otázka...

3.6.2020 v 16:33 | Karma článku: 7.35 | Přečteno: 268 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 1.

Konečně vyrážím na Svatojakubskou cestu. Nebo už jsem na ní možná vyrazila v lednu a jen to vzala oklikou přes Jižní a Severní Ameriku a Jihovýchodní Asii? Těžko říct. Ale dnes odjíždím z Porta sněrem k Santiágu...

2.6.2020 v 18:19 | Karma článku: 19.47 | Přečteno: 442 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Turistický semafor aneb Hic sunt leones

Vládní mapa vycházející s turistického semaforu zobrazuje pouze evropské země. Nikoli zanedbatelné destinace z hlediska zájmu českých turistů v sousedství Evropy zůstaly v bílé barvě. Hic sunt leones.

2.6.2020 v 10:10 | Karma článku: 8.44 | Přečteno: 389 | Diskuse

Libor O. Novotný

Ibiškové město Furong

Velká čínská města ve východní částí země už v mnoha aspektech rozvoje překonávají tradiční centra západní kultury. Ale ve vnitrozemí stále můžeme najít starobylá městečka, která vypadají, jakoby ustrnula v předminulém století.

1.6.2020 v 15:00 | Karma článku: 12.06 | Přečteno: 158 | Diskuse
Počet článků 27 Celková karma 10.52 Průměrná čtenost 1280

Učitelka – vdaná, 1 manžel, 2 děti, želva, králík, Bible a jiné knížky, které králík nesežral. 

Najdete na iDNES.cz