Z deníku učitelky základní školy 12
Byla bouřka. Paní uklízečka vytírala linoleum jak o život a ve chvíli, kdy pan ředitel opustil ředitelnu a jal se šlapat mokrou podlahou vstříc wc a dalším místům, hlasitě zavelela: „Po čáře, pane řediteli!“ Pochopila jsem, kdo je tu šéfem. Pan ředitel se poslušně přesunul doprostřed lina – na jeho svár – a tiše směřoval dál za svými cíli. Paní uklízečka napomenula i mne a na můj dotaz, proč tolik stojí o čáru, odvětila, že na čáře nejsou šlápoty tolik vidět. Trochu mi to připadalo jako profesionální deformace, ale kdo ji nemá, že…
Byla středa – a to na této škole znamenalo, že pan ředitel nesmí být po 14. hodině rušen. Poté, co navštívil před 14 hodinou toaletu a sprchu u tělocvičny, uzamkl se vždy v ředitelně s věrnou kolegyní Zuzkou, načež paní uklízečka (poté, co nechala půl školy odejít domů po čáře) vyhodila z ředitelny koš s použitým prezervativem.
Nastal čtvrtek. To míval pan ředitel většinou dobrou náladu – bylo den poté – a my běžní zaměstnanci toho využívali a jakékoli prosby o peníze na výlet či řešení nepříjemných problémů směřovali ke čtvrtku. V pátek už začínalo opět přituhovat – ale ani čtvrtek nebyl vždy stoprocentní. Někdy byl pan ředitel v rozpoložení, že se mu po příjemném středečním odpoledni s nikým nechtělo řešit vůbec nic, ale aspoň nás odbýval příjemně.
Jednoho dne se ozval z ředitelny velký křik. Nepříjemný problém, který se týkal nějakého dítěte, tu přiběhla řešit jeho matka bojovnice a na pomoc si vzala nůž. Nevychytala, že je úterý a tudíž nejhorší den na řešení potíží s ředitelem. Po chvíli řevu a přetlačování vběhl do ředitelny řediteli na pomoc pohotový školník a společnými silami nad matkou bojovnicí zvítězili. Nůž jí byl odebrán a následně byl vrácen za asistence romské asistentky přímo do rodiny.
Čekala mne dvouhodinová výtvarná výchova. Napsala jsem dětem o přestávce na tabuli seznam pomůcek, které si mají nachystat, a připravovala se na zábavný, ale náročný čas. „Nemám lepidlo,” hlásila se hned po zvonění Jarka. „Vyschlo, protože Janáč mi naplival do víčka a už jsem s naplivaným víkem nemohla lepidlo zavřít.” Musela jsem udělat rozbor situace a obrátila pozornost k dalšímu žákovi. „Nemám štětec, vypadly mi všechny chlupy,” omlouvá se Michal. „Jak ti, prosím tě, u skoro nového štětce mohly vypadnout všechny chlupy?” zajímá mne. „Noo, hráli jsme se štětci rytířský turnaj, paní učitelko, a já jsem šermoval...,” dozvídám se. Po vyřešení štětcového turnaje ještě vyvolám Věrku a ta mi referuje, že o přestávce před výtvarkou Bartošík rozdrolil bílé křídy a vyráběl z nich sníh. Dořeším tedy sníh a dotknu se i žalování a pomalu se začínám těšit na konec hodiny, ač je teprve začátek.
Postupně tvoříme koláž – krajinku – a tu vidím, že z Jirky kape lepidlo. Má takřka úplně bílé vlasy, plné Herkulesu. "Jirko, co se stalo?” tážu se a Jirka mne informuje, že Herkules „nějak vystříkl na jeho hlavu”. Kroutím svou hlavou a odvádím Jirku k umývadlu, v němž sice teče jen studená voda, ale díky za ni. Jirkovi omývám vlasy, hlídám, ať se sudená voda nedostává moc na hlavu a raduji se, že mám možnost vyzkoušet tolik krásných rolí! To je tak třicet v jednom, to pedagogické povolání, rozjímám a v roli kadeřnice Jirku osušuji vlastním ručníkem. Netuším, že o den později vběhne do třídy Jirkova matka s divokým máváním rukama a křikem, že jsem jí týrala syna, když jsem jej myla ve studené vodě. „Dobře, příště mu nechám tedy na hlavě ztvrdnout kohouta,” sdělila jsem matce a představovala si, jak ze svého miláčka dává doma dolů čtyřhodinový Herkules. Nevypadala spokojeně, ale uklidnila se trochu – a klid má ve školství občas cenu nad zlato.
Pavla Hermannová
Zažito 3 – Na houbách
Netušila jsem, že tatínek umí tak rychle a tak vysoko vyskočit. Ani jsem nevěděla, že má takové rozpětí nohou. Dodnes ho podezírám, zda v dětství vrcholově nedělal atletiku...
Pavla Hermannová
Zažito 2 – Svatební cesty
Na posvatební cestu nemusíte jet nutně s partnerem, jedinečné zážitky nasbíráte i s babičkou. A s manželem na cestě na vás pak čekají zážitky, které by vás vskutku nenapadly.
Pavla Hermannová
Zažito 1 – Rodinná dovolená
Ne vždy je dovolená větší pohoda, než obyčejný pobyt doma. Ovšem můžete si dovézt jedinečný zážitek a někam vás to posune.
Pavla Hermannová
Můj Izrael 12
Jsme lehce rozrušení, ale těžko říct, z čeho. Nevíme, zda větší roli hrají cestovní záležitosti, nebo opuštění Izraele. Neopouští se vůbec lehce!
Pavla Hermannová
Můj Izrael 11
Ztratit se na silvestra v Jeruzalémě na nádraží? Žádný problém! Ještě, že je tady i dnes taková pohoda...
Pavla Hermannová
Můj Izrael 10
Izrael je jedinečný každého dne a za každého počasí. A mám dojem, že kdo jednou nasaje jeho vůni, touží stále přičichovat.
Pavla Hermannová
Můj Izrael 9
Dlouhé sluneční paprsky prosvítající otevřeným oknem se nám vrtaly pod kůži a ve světle slunce to slušelo i pavoukovi spouštějícímu se z lustru.
Pavla Hermannová
Můj Izrael 8
Je před námi další zvláštní izraelská sobota – šabat. Tentokrát poměrně chladná a deštivá. Uvidíme, co nám přinese...
Pavla Hermannová
Můj Izrael 7
Izrael je země vyvolená. Přijde čas a na Zem podle Bible sestoupí Ježíš a vezme s sebou ty, kteří jej přijali. Ježíš si vybral pro svůj návrat Olivovou horu. Chodit po Izraeli má specifickou atmosféru a půvab ve vichru i v dešti.
Pavla Hermannová
Můj Izrael 6
I v dešti to je v Izraeli zajímavé a čas zde lze prožít naprosto jedinečně. Využíváme každé možné hodiny k poznávání této osobité země a jsme vděčni za všechny její dary.
Pavla Hermannová
Můj Izrael 5
Pátý den v Izraeli. Co přinese? Vůbec netušíme, ale nebojíme se tady ničeho. Zvláštní, nadpřirozený klid nás zde neopouští...
Pavla Hermannová
Můj Izrael 4
Jednoho dne k nám darem od milých lidí přišly letenky, zajištěné ubytování a trocha peněz na život v Izraeli. A tak jsme s manželem sbalili pár věcí a do Izraele vyrazili.
Pavla Hermannová
Můj Izrael 3
Jednoho dne k nám darem od milých lidí přišly letenky, zajištěné ubytování a trocha peněz na život v Izraeli. A tak jsme s manželem sbalili pár věcí a do Izraele vyrazili.
Pavla Hermannová
Můj Izrael 2
Jednoho dne k nám darem od milých lidí přišly letenky, zajištěné ubytování a trocha peněz na život v Izraeli. A tak jsme s manželem sbalili pár věcí a do Izraele vyrazili.
Pavla Hermannová
Můj Izrael 1
Jednoho dne k nám darem od milých lidí přišly letenky, zajištěné ubytování a trocha peněz na život v Izraeli. A tak jsme s manželem sbalili pár věcí a do Izraele vyrazili.
Pavla Hermannová
Z deníku učitelky základní školy 18
Vesměs všichni už zase po roce vytáhli zimní bundy a čepice a děti i někteří dospělí se těší na Vánoce.
Pavla Hermannová
Z deníku učitelky základní školy 17
?Poprchávalo už od rána. Cestou k autu jsem si natrhla punčochy suchým zipem na tašce a zavřela jsem si ve spěchu prst do dveří auta.
Pavla Hermannová
Z deníku učitelky základní školy 16
O kreativitě školního personálu, čočce s mlékem a detektivním pátrání. Zkrátka další pozoruhodný den ze života učitelky.
Pavla Hermannová
Z deníku učitelky základní školy 15
Tak jsme znova na startu, po prázdninách relativně odpočatí a připravení na nový rok. Co přinesl první školní den?
Pavla Hermannová
Z deníku učitelky základní školy 14
Synkové si toho dne hráli v naší domácí ZOO a potřebné práce se mi podařily zvládnout rychleji. Chystala jsem se do postele, netušila jsem ovšem, co mi zanedlouho poletí hlavou...
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 33
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1152x