Z deníku učitelky základní školy 3

11. 01. 2019 22:12:29
Pokud byste váhali, zda jít učit, říkám – běžte do toho! Nasbíráte hromady originálních zážitků, na které nikdy nezapomenete.

Se zvonkem vbíhám do třídy, usazuji ženy z poradny a dovídám se, že ve třídě zatím proběhly dva konflikty ohledně shozené svačiny a zbořeného hradu. Ale šikovná paní asistentka k mé velké radosti již vše vyřešila. Jsem za ni vděčná – půlrok bez ní v této třídě před rokem byl docela složitý. Zahájíme hodinu, načež se jeden žáček intenzivně rozpláče, neb ho prý kolega píchl tužkou přímo do pupku. Asi po pěti minutách se Péťu podaří uklidnit, aby se zas rozplakala Alenka, že se jí chce kakat a už zvonilo. Pouštím Alenku na záchod a posadíme se s dětmi do kroužku k opakování druhů vět. K akci přizvu i paní z poradny a přichází i asistentka se svými klienty. Dětem zadávám pokyny – házíme si míčkem a tvoříme tematické věty tázací a odpovědi k nim. Děti se specifickou poruchou pracují s pomocí a s obrázky.

Tu se otevřou dveře a vchází paní ředitelka. „Na chvíli tady s vámi pobudu,” oznamuje nám. „Sednete si k nám do kruhu a zapojíte se do hry, paní ředitelko?” dovolím si optat se. Paní ředitelka souhlasí. Netuší totiž, co ji čeká, a netuším to ani já. S otázkami to je docela v pohodě. Přituhne, když dojde na věty rozkazovací. Kdo hází míček, má zadat splnitelný rozkaz – utvořit větu rozkazovací. Kdo míček obdrží, rozkaz splní a hodí pak míček dalšímu. Po chvilce pokynů v duchu „zazpívej Skákal pes” nebo „udělej pět dřepů” dostává míč Angela, vůdčí typ a velký temperament. V její tváři pozoruji nadšení pro věc. „Paní ředitelko, udělejte deset kliků!” pronese se šibalským výrazem výzvu. Očekávám, co na to paní ředitelka, ale jde k zemi a pokouší se udělat „ženské” kliky. „Sedm, osm... deset!” odpočítávají děti a očividně je výuka od tohoto momentu baví víc. „Paní ředitelko, zaběhněte kolečko!” přidá se po chvíli Lumír. Paní ředitelka se rozběhne a vybíhá ze třídy s oznámením, že má ještě nějakou práci. Možná nás teď nějakou dobu ve třídě nenavštíví, napadá mne.

Ženy z poradny život u nás ve třídě podle všeho baví, i když ještě nebyly zaúkolovány. To by se nejspíš v nejbližších minutách naplnilo, kdyby do třídy nevstoupily dvě zástupkyně školního parlamentu z osmé třídy, které nám přišly oznámit, že za čtrnáct dní bude na škole červený den a týká se to i paní učitelek. Která třída bude nejčervenější, obdrží cenu! Tato informace děti očividně zaujala, mne už méně, neb v červeném odstínu vlastním jen spodní prádlo a starý pionýrský šátek. „Já mám červené plavky!” volá nadšeně Martinka. „A já mám celou červenou péřovou bundu,” oznamuje Fany. Bude to jistě stát za to, představuji si červený den v naší třídě, netušíc ještě, že za 14 dnů vyhrajeme, neb si mé děti načerveno obarví rty i vlasy. „Faaaajn, ještě se na všem domluvíme, kuřátka,” snažím se děti dostat zpět do klidu a dovést zpátky k druhům vět.

V kombinované činnosti společných her, samostatné práce a společného vyvození nového učiva se dostáváme k velké přestávce. Odvádím ženy k vedení školy. „Bože, dej, ať se během té chvilky nikomu na chodbě ani ve třídách nic nestane!” vyšlu střelnou modlitbu a hlavou mi letí, že i kdybych na dozoru byla nepřetržitě, není v mých silách ani v silách žádného učitele na světě děti stoprocentně ochránit. A vzpomínám na kolegyni, která zodpovědně řešila při dozoru konflikt na jedné straně chodby a přitom oknem na druhém konci chodby vylezl nějaký expert na střechu. Ještě že děti toho tolik přežijí.

Vše je v klidu a po návratu se jen dovídám, že Maruška nemá svačinu a dvěma dětem došlo pití. Tak se dělím o svůj chleba a vyrábím šťávy. Přichází ke mně školní speciální pedagožka, aby probrala individuální procvičování s vybranými žáky, načež musím odskočit a zastavovat novou chlapeckou hru, při které se soutěží, kdo komu dřív stáhne kalhoty. Marek už je bez knoflíku. Holčičky zatím řeší, která nálepka na sešitu je lesklejší.

Po příchodu do třídy zjišťuji, že mám nepřijatý hovor od jedné maminky, která měla možná dojem, že velká přestávka je pro mne klidný čas na telefonování. Je mi líto, musí počkat. Kolegyně z vedlejší třídy mne přichází informovat, že bude třeba udělat inventarizaci skladu a že nám přišla rezervace do divadla. To bude jedinečný čas. Jako obvykle, cestování dvou tříd autobusy s přestupy a pak pobyt v divadle s vylévajícími se nápoji a svačinami padajícími pod sedadla, ztracenými šátky a následnými nevolnostmi v dopravních prostředcích. Divadelní den pak podle potřeby zdarma nadsuplujeme. Ještěže nám to stojí za to! Promýšlím rodinnou víkendovou oslavu a uvědomuji si, že nemám pro Janka slíbené krokodýlí papuče a pro babičku džus k vodce. A doufám, že náš pes, toho času silně zamilovaný do sousedovic feny, zvládne aspoň půl noci bez roztouženého žalostného kňučení. I když mne to jeho nasazení bere za srdce...

Autor: Pavla Hermannová | pátek 11.1.2019 22:12 | karma článku: 34.34 | přečteno: 2404x

Další články blogera

Pavla Hermannová

Z deníku učitelky základní školy 12

Se slovem "čára" je spojeno mnoho významů. Ve školství může mít čára svou speciální řeč, stejně jako třeba v nemocnici. Ale raději zůstaňme ve škole...

29.6.2019 v 11:09 | Karma článku: 23.73 | Přečteno: 794 | Diskuse

Pavla Hermannová

Z deníku učitelky základní školy 11

Člověk může mít naději na klid, ale to je ve školství vždycky ošemetné. Ovšem i v těch nejnepokojnějších dobách mi nějak zázračně bylo jasné, že přes to všecko je ve školství hluboký smysl...

14.6.2019 v 14:57 | Karma článku: 22.27 | Přečteno: 986 | Diskuse

Pavla Hermannová

Z deníku učitelky základní školy 10

Čas od času se člověk ve škole dostane do specifických situací – učení jde stranou a řeší se věci neplánované. O to víc si pak ale můžeme klidný výukový den užívat.

17.5.2019 v 8:48 | Karma článku: 28.94 | Přečteno: 1448 | Diskuse

Pavla Hermannová

Z deníku učitelky základní školy 9

Tak jsme zase zpátky ve školních lavicích. Hlavy máme ze školy v přírodě znatelně a všestranně provětrané a již vzápětí je patrné, že o zážitky se zvířaty nebude nouze ani ve městě... I když bez některých bychom se určitě obešli.

13.4.2019 v 14:06 | Karma článku: 27.16 | Přečteno: 1021 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Irena Aghová

Povídka sci-fi: Na konci léta.

Letošní léto za moc nestálo, pomyslela Eva, když šla polní cestou směrem ke kopci, na kterém tvořila své obrázky. Takové utahané léto. Nic zvláštního se nestalo, jen takové všední příhody.

16.7.2019 v 7:48 | Karma článku: 11.01 | Přečteno: 178 | Diskuse

Josef Němec

Příšerná země na konci světa

Třicet let. Pro někoho polovina života, pro jiné sotva chvilka. Když se po takovéto době najde lidská kostra v islandském jezeře, kdo jiný se musí chopit vyšetřování evidentní vraždy než Erlendur a jeho tým.

15.7.2019 v 13:54 | Karma článku: 5.14 | Přečteno: 328 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Spokojení (povídka (dlouhá (hodně)))

Spokojenost – o to tady běží, pánové. Za tím jdeme, to je náš prvotní cíl. Mít svou židli, svůj stůl a svůj příběh. Postavili jsme si svůj dům, vykachlíčkovali koupelnu a do garáže zaparkovali své auto.

15.7.2019 v 8:30 | Karma článku: 10.57 | Přečteno: 209 | Diskuse

Irena Aghová

Povídka: Klára a František a nejen ztracená bedna.

Na počátku tohoto příběhu, který není ničím výjimečným, ačkoliv ho inspiroval život sám, ale není ani tuctovým, protože jeho protagonisté jsou svým způsobem zvláštní lidé.

14.7.2019 v 16:43 | Karma článku: 8.07 | Přečteno: 185 | Diskuse

Filip Vracovský

Co potřebuje při vaření muž a co potřebuje při vaření žena.

Stejně jako při návštěvě koupelny i při této specifické činnosti se jedná o srážku světů a přístupů k životu.

14.7.2019 v 7:55 | Karma článku: 36.84 | Přečteno: 6115 | Diskuse
Počet článků 12 Celková karma 24.98 Průměrná čtenost 1922

Učitelka – vdaná, 1 manžel, 2 děti, želva, králík, Bible a jiné knížky, které králík nesežral. 

Najdete na iDNES.cz