Můj Izrael 12

5. 08. 2020 11:56:58
Jsme lehce rozrušení, ale těžko říct, z čeho. Nevíme, zda větší roli hrají cestovní záležitosti, nebo opuštění Izraele. Neopouští se vůbec lehce!
Procházíme se naposledy Jeruzalémem a opakovaně mne zaujímá, že zde je tolik mladých dívek – vojaček. Když se na pokoji díváme na net, zjišťujeme, že v Izraeli je povinná vojenská služba i pro ženy, v délce cca 2 let. Dáváme si poslední čaj a nařizujeme budík na 4.45. Manžel se s českým vínem skáče rozloučit s majitelem hotýlku, v němž jsme ubytovaní, a překvapivě dostává k telefonu nějakou příbuznou Slovenku, která mu zaujatě prezentuje koktejly Herbalife.

Zvoní budík. Balíme poslední věci a míříme k tramvaji – jediné, která tudy jezdí, má také číslo jedna a jezdí docela často. Vystupujeme na vlakovém nádraží. Všude je celkem prázdno. Procházíme kontrolou batohu prosvícením a můžeme nastoupit do vlaku mířícího do Tel Avivu k letišti. Na tento vlak překvapivě platí stejná karta, kterou jsme využívali v tramvaji. Vystupujeme u letiště a doufáme, že jsme nepřekročili povolenou váhu kufrů. Na letišti v Tel Avivu nám chvíli trvalo než jsme zjistili, že je třeba najít zastávku autobusu, který nás odveze na terminál č.1. Zde teprve probíhalo veškeré odbavování. Paní za přepážkou zkoumala, co mám v kufru a manžel musel sundat opasek a vybalit počítač. Překvapivě pitné vody či džusu v láhvích jsme mohli do příručního zavazadla vzít, kolik jsme chtěli. Zatímco nám Rakušáci při odletu do Izraele veleli před kontrolou zavazadel veškeré nápoje vypít či vylít, Izraelci nás v této činnosti naopak brzdili a dali nám najevo, že si klidně můžeme vzít i několik litrů.

Vše šlo hladce do chvíle, než jsme měli projít poslední kontrolou. Úřednice, které nás měly odbavit, se ve stanovený čas nedostavily a teprve po chvíli se pomalu přišouraly a tvářily se, že před nimi je vzduch – a ne nějakých stopadesát či i více lidí, čekajících na odbavení k odletu do Vídně.

Po dlouhých minutách nám něco hebrejsky sdělily, a teprve, když jsme je požádali o překlad, dozvěděli jsme se, že naše letadlo teď neodletí, že je nějaký problém. Nějaký starší pán se ostentativně usadil s roztaženýma nohama na zem – přímo před průchozí přepážku k letadlům. S hodinovým zpožděním nás tyto specifické ženy přece jen začaly odbavovat a dostali jsme se po nějaké době i do letadla. Asi po další hodině čekání na letišti v letadle nám pilot sdělil, že letadla teď nemohou odlétat. Pochopili jsme, že asi z důvodu špatného počasí, ale že jsou ve vhodných chvilkách postupně pouštěna, a že jsme teď sedmí ve frontě. Moc nás to nepovzbudilo, ale aspoň nějaká naděje na odlet tady byla...

Konečně jsme se rozjeli. Spousta cestujících volnomyšlenkářských Izraelitů byla přes zákaz na mobilu a jeden divoce telefonoval. Další pán – nadšený fotograf – se odmítal usadit a připásat, toužil totiž fotografovat i v letadle. Letuška se zlobila. Překvapivě ji byli oporou dva "letušáci" – muži, které jsem ještě nikdy v této službě nepotkala.

Letadlo se roztřáslo a zvláštně vrčelo. Sotva se trochu vzneslo, lidé ze sebe hromadně strhávali pásy a běželi po dlouhých hodinách bez toalety na wc. Ještě nikdy jsem neviděla takový úprk. V uličce se utvořila dlouhá fronta. Naneštěstí jako první wc kabinku pro sebe vybojoval mladík, který měl patrně průjem a kabinku zablokoval cca na patnáct minut. Lidé se různě kroutili a kouleli očima, ale vše šťastně dopadlo.

Stevardi nám nabízeli netradičně parfémy a letadlo se chvílemi třáslo opravdu hodně. Pilot na nás ovšem často mluvil klidným hlasem v různých jazycích a letuška nám znova a znova nabízela nápoje i jídlo, docela nám to uteklo.

Přistáli jsme díky Bohu v pořádku, kolečka kodrcala po letištní ploše a pasažéři pilotovi tleskali. Prošli jsme úplně pohodově odbavením a stál před námi velký úkol – najít co nejrychleji ve Vídni nádraží a nástupiště, z kterého máme odjet do Ostravy. Věc byla složitější, než nás napadlo, ale vlak jsme nakonec stihli, dokonce i vídeňský dortík jako sladkou tečku za krásným putováním. Tak, Izraeli jedinečný, ať se ti daří!
Autor: Pavla Hermannová | středa 5.8.2020 11:56 | karma článku: 12.31 | přečteno: 368x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Jan Vaverka

Bolívie - 7. díl: Na skok do Bolivijské Amazonie

Sto kilometrů vzdušnou čarou a jste z La Pazu v Amazonii. Ti odvážnější rovnou po silnici smrti. Je to kousek, ale zase takový fofr to není.

29.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 70 | Diskuse

Martin Faltýn

Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko

Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.

29.3.2024 v 8:08 | Karma článku: 5.60 | Přečteno: 84 | Diskuse

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 20.13 | Přečteno: 500 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.13 | Přečteno: 584 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.59 | Přečteno: 236 | Diskuse
Počet článků 33 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1152

Učitelka – vdaná, 1 manžel, 2 děti, želva, králík, Bible a jiné knížky, které králík nesežral. 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...