Můj Izrael 3
V noci mne vzbudily zvuky připomínající přesun tanků. Byla to však jen pokažená klimatizace, kterou jsme přitápěli – bojuje se o pár kilometrů dál. Okny opět prosvítalo slunce a my se rozhodli projít starou část města Jeruzalém, najít poštu a autobusové nádraží.
Jelikož jsou zde nápisy na většině obchodů a firem jen v arabštině a hebrejštině, nebývá pro cizince orientace vždy jednoduchá a i my trochu bloudili. Přestože jsme měli na sobě nenápadné oblečení a zakryté ruce i nohy, jak žádá místní nepsaný zákon, několik Židů nás odsoudilo a křičelo na nás. Naše džíny zde vůbec nebyly v kursu. Všimla jsem si, že ortodoxní Židé velmi rychle chodí, dokonce mi připadá, že čím ortodoxnější Žid, tím nabírá větší rychlost. Zajímalo by mne, kam pořád tak spěchají...
Byli jsme rádi, když jsme našli nádraží. Stálo tu v řadě několik odpočívajících autobusů a u jednotlivých stanovišť byla spousta lidí, ale nikde nevisel jediný jízdní řád. Po dotazu, kde lze řád nalézt, jsme dostali odpověđ, že řády zde prostě nejsou. Autobusy prý přijíždí na jednotlivá stanoviště cca co 15 minut, někdy ze zpožděním, ale každý se prý svého busu dočká.
Cestou na poštu jsme se zkusili radit s místními. Žádný z mužů nám spolehlivě neporadil a s oslovenými ženami se vůbec nedalo domluvit, prý mluví jen jazykem jidiš. Pochopili jsme, že se očekává, že s muži bude mluvit spíše muž, žena zde má méně významné postavení a sluší se tu, aby byla co nejméně nápadná. Nakonec jsme poštu s pomocí mapy našli a užívali si v uvozovkách příjemného chování poštovního úředníka. Ne všichni Židé jsou srdeční...
Protože jsme měli hlad, dali jsme si v bistru na tržnici jednoduché teplé minijídlo, falafel – smažené kuličky se salátem. Každý jsme dostali pět kuliček velikosti vánočních rumových kuliček a zaplatili za ně dohromady (plus za trochu salátu) cca sto šekelů – asi 650 kč. Aspoň, že to byly koule chutné.
V ulicích se intenzivně zpívalo, Židé právě mohutně slavili Chanuku – svátek světel. V prodejně s textilem jsem viděla šťastnou dívku, od hlavy až k patě černou, které maminka právě kupovala sukni černou jako noc. Alespoň, že doplňky zde některé ženy nosí barevné, a tak můžeme vidět na cestách černé ženy s červenými či béžovými kabelkami, rukavicemi či deštníky. Nejčastěji ale stejně zvolí černé doplňky. Z důvodu nenápadnosti se zde ženy nelíčí a k černým sukním nosí nepřitažlivé hutné boty bez podpatku, jakési botasky.
Je to tady vskutku jiný svět, lidé často nemají doma ani počítač, ani televizi, prý aby je to nesvádělo k hříchu. Na počítač se dá jít do specializovaného centra ve městě a Židé toho hojně využívají. Hlídat si vnitřní čistotu má určitě něco do sebe, stejně jako místní trend mít velký počet dětí v rodině. Aby děti nebyly sobecké, hodně si tady pomáhají a dělí se, v ulicích můžeme narazit na čtveřice, pětice či celé skupiny dětí, které jdou bez rodičů a drží se za ruce.
Blížil se Štědrý den, na který jsme naplánovali odjezd do Betléma, na místo narození Ježíše. Vyrazíme tedy na nádraží a pojedeme busem, který prostě zrovna přijede, rozhodli jsme se. Pokud se do něj oba dostaneme – tady vítězí první a přednost je dávána mužům. Ženy i často sedávají v zadní části autobusu, pokud vůbec někam jedou. Nu co, když tak mne manžel někde v Betlémě počká, domlouváme se. Nespěcháme...
Pavla Hermannová
Zažito 3 – Na houbách
Netušila jsem, že tatínek umí tak rychle a tak vysoko vyskočit. Ani jsem nevěděla, že má takové rozpětí nohou. Dodnes ho podezírám, zda v dětství vrcholově nedělal atletiku...
Pavla Hermannová
Zažito 2 – Svatební cesty
Na posvatební cestu nemusíte jet nutně s partnerem, jedinečné zážitky nasbíráte i s babičkou. A s manželem na cestě na vás pak čekají zážitky, které by vás vskutku nenapadly.
Pavla Hermannová
Zažito 1 – Rodinná dovolená
Ne vždy je dovolená větší pohoda, než obyčejný pobyt doma. Ovšem můžete si dovézt jedinečný zážitek a někam vás to posune.
Pavla Hermannová
Můj Izrael 12
Jsme lehce rozrušení, ale těžko říct, z čeho. Nevíme, zda větší roli hrají cestovní záležitosti, nebo opuštění Izraele. Neopouští se vůbec lehce!
Pavla Hermannová
Můj Izrael 11
Ztratit se na silvestra v Jeruzalémě na nádraží? Žádný problém! Ještě, že je tady i dnes taková pohoda...
Pavla Hermannová
Můj Izrael 10
Izrael je jedinečný každého dne a za každého počasí. A mám dojem, že kdo jednou nasaje jeho vůni, touží stále přičichovat.
Pavla Hermannová
Můj Izrael 9
Dlouhé sluneční paprsky prosvítající otevřeným oknem se nám vrtaly pod kůži a ve světle slunce to slušelo i pavoukovi spouštějícímu se z lustru.
Pavla Hermannová
Můj Izrael 8
Je před námi další zvláštní izraelská sobota – šabat. Tentokrát poměrně chladná a deštivá. Uvidíme, co nám přinese...
Pavla Hermannová
Můj Izrael 7
Izrael je země vyvolená. Přijde čas a na Zem podle Bible sestoupí Ježíš a vezme s sebou ty, kteří jej přijali. Ježíš si vybral pro svůj návrat Olivovou horu. Chodit po Izraeli má specifickou atmosféru a půvab ve vichru i v dešti.
Pavla Hermannová
Můj Izrael 6
I v dešti to je v Izraeli zajímavé a čas zde lze prožít naprosto jedinečně. Využíváme každé možné hodiny k poznávání této osobité země a jsme vděčni za všechny její dary.
Pavla Hermannová
Můj Izrael 5
Pátý den v Izraeli. Co přinese? Vůbec netušíme, ale nebojíme se tady ničeho. Zvláštní, nadpřirozený klid nás zde neopouští...
Pavla Hermannová
Můj Izrael 4
Jednoho dne k nám darem od milých lidí přišly letenky, zajištěné ubytování a trocha peněz na život v Izraeli. A tak jsme s manželem sbalili pár věcí a do Izraele vyrazili.
Pavla Hermannová
Můj Izrael 2
Jednoho dne k nám darem od milých lidí přišly letenky, zajištěné ubytování a trocha peněz na život v Izraeli. A tak jsme s manželem sbalili pár věcí a do Izraele vyrazili.
Pavla Hermannová
Můj Izrael 1
Jednoho dne k nám darem od milých lidí přišly letenky, zajištěné ubytování a trocha peněz na život v Izraeli. A tak jsme s manželem sbalili pár věcí a do Izraele vyrazili.
Pavla Hermannová
Z deníku učitelky základní školy 18
Vesměs všichni už zase po roce vytáhli zimní bundy a čepice a děti i někteří dospělí se těší na Vánoce.
Pavla Hermannová
Z deníku učitelky základní školy 17
?Poprchávalo už od rána. Cestou k autu jsem si natrhla punčochy suchým zipem na tašce a zavřela jsem si ve spěchu prst do dveří auta.
Pavla Hermannová
Z deníku učitelky základní školy 16
O kreativitě školního personálu, čočce s mlékem a detektivním pátrání. Zkrátka další pozoruhodný den ze života učitelky.
Pavla Hermannová
Z deníku učitelky základní školy 15
Tak jsme znova na startu, po prázdninách relativně odpočatí a připravení na nový rok. Co přinesl první školní den?
Pavla Hermannová
Z deníku učitelky základní školy 14
Synkové si toho dne hráli v naší domácí ZOO a potřebné práce se mi podařily zvládnout rychleji. Chystala jsem se do postele, netušila jsem ovšem, co mi zanedlouho poletí hlavou...
Pavla Hermannová
Z deníku učitelky základní školy 13
Přichází žáky i učiteli očekávaný poslední školní den. A každý se s koncem školy vyrovnává po svém...
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 33
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1152x